Lov

24. února 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Nepřítel, soupeř a malý zázrak
Tři postavy potichu našlapující v tmavém lese, kroky, pod kterými nepraskne ani větvička, tři různé zbraně, tři různé povahy, tři naprosto rozdílní lidé, tváří se býti úplně cizí, přesto jsou si tak blízcí, až se to zdá nemožné. Nebyli zachyceni snad ani koutkem nelidského oka.

Divoké zvíře, majestátní jelen, vysoký, ale štíhlý, kráčící tmavým lesem, tiše a obezřetně, ani větvička pod jeho kroky nepraskne. Těžko říct, má-li cíl. Není to důležité. Důležité jsou jeho pohyby teď a tady, nyní, v tomto okamžiku. Kráčí tiše a obezřetně, o třech lovcích sledujících jeho kroky, však neví. Snad ani koutkem oka jejich pohyb nezachytil.

Zastaví.


Tětiva se zařezává do obličeje, nechává po sobě již viditelnou stopu. Černá maska se stříbrným zdobením, která tuto tvář obvykle zakývá, je připevněná k opasku. V kůži je již zarudlý obtisk tětivy, ruce jsou ale klidné a pevné, lukostřelec tětivu nepouští. Drží a míří, vyčkává. Počítá. Lukostřelec nikdy nemine.

Puška je opřená o rameno, tvář se opírá o pušku, je k ní přitisknutá. Hnědý kovbojský klobouk, který obvykle vrhá stín na tuto tvář a tím ji skrývá, je spadený na zádech, drží na provázku z kůže kolem krku. Ruce ale drží klidně a pevně, střelec nestřílí. Drží a míří, vyčkává. Počítá. Střelec nikdy nemine.

Rukou držící vrhací nožík již pulsuje bolest. Hnědé vlasy, které obvykle zakrývají soustředěnou tvář, jsou spletené do rychlého copu, který spadá na záda, aby nepřekážely. Ruka chytá křeč, dívka ale setrvává, snaží se ruku držet klidně a pevně, vrhačka nehází. Drží a míří, vyčkává. Počítá. Vrhačka nikdy nemine.

Minou. Všichni tři. Přesně v ten okamžik, kdy je puštěna tětiva, přesně v ten okamžik, kdy je vystřelena kulka, přesně v ten okamžik, kdy je vrhnut nůž, přesně v ten okamžik majestátního, vysokého, ale štíhlého jelena vyplaší neidentifikovatelný zvuk ostře se nesoucí v tichém lese. Pasoucí se zvíře zmizí s takovou rychlostí a lehkostí, jakoby snad nic nevážilo.

Vrhačka nožů své zbraně sklidí, stejně tak dojde pro nůž, který minul. Již není kořisti, která by se dala lovit. Již není důvodu, proč zde zůstávat. Již se stmívá a znovu jelena vystopovat by jim zabralo příliš mnoho času. Ulovit po cestě králíka či jiné zvíře jí zajistí alespoň nějakou potravu. Nějaké uspokojení. Vrhačka nožů odchází.

Střelec svou zbraň skloní, nikoliv však uklidí. Stále ji má připravenou, nabitou a odjištěnou. Není sice již kořisti, která by se dala lovit, není důvodu, proč tu zůstávat. A nebo je? Jelena něco vyplašilo. Něco je připravilo o jejich kořist, trofej. A to něco si zaslouží pykat, zaplatí za to. To něco je nyní jeho nepřítel.

Lukostřelec svou zbraň sklopí, do tětivy však vloží nový šíp, připraven vystřelit. Není sice již kořisti, která by se dala lovit... Nebo je? Lukostřelec si jediný všimne, že jeho vystřelený šíp není zabodnutý v žádném ze stromů. Vrhačka je zaslepená zklamáním, přehlédne to. Střelec je zaslepen pomstou, přehlédne to. Jen lukostřelec, zaslepen touhou po kořisti, to vidí. Lukostřelec a kořist jsou nyní soupeři.

Kdo z koho?

Netrvá dlouho a jelena nachází. Trefil tepnu, zvíře za sebou nechávalo krvavou cestičku, nebylo těžké jej vystopovat. Vykrvácelo po chvíli. Lukostřelec si nasadí masku a sklidí luk, již nebude zbraní třeba. Mrtvolu zvedne. Je těžká, ale unese ji.
Lukostřelec ten den jí sám. Nechá si svou kořist pro sebe. Nade dveřmi se v pozdní noci pyšní trofejí hlavy majestátního, vysokého, ale štíhlého jelena, osvětlenou pouze tlumeným světlem, vrhající děsivý stín na vedlejší stěnu.

Střelec sedí ve svém příbytku a čistí zbraň. Klobouk znovu zakrývá jeho vlasy a stín skrývá jeho tvář. Střelec je dnes hlady, ale na jeho seznamu zneškodněných nepřátel se objevilo další jméno. Do střelcovy sbírky přibyla další kořist - na poličce se mezi ostatními kořistmi vyjímá řetízek se stříbrným přívěskem peříčka.

Vrhačka nožů je až v úplném rohu přesvětlené místnosti. Jí, má sama pro sebe celého králíka. Jí dosyta. Není však spokojena. Nemá život majestátního jelena, nemá ani život osoby, která ji o něj připravila. Sedí a jí, jí dosyta, cítí se však prázdně. Prázdná v téměř prázdné místnosti. Musel by se stát zázrak...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama