Příběh slzy

18. listopadu 2016 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Slza z oka pomalu, pomaličku teče,
kane po tváři, čas cesty její se vleče,
vykresluje obrys obličeje,
ukazuje výjimečnosti i obyčeje,
dotvoří to dílo velké se ctí,
obličej cestičkou po bradě opustí.


Slza vzduchem pomalu, pomaličku padá,
na tom pohybu je jediná vada,
vítr ji stočí, mírně, lehce,
slza píše svoji dráhu tence,
cestičkou vzduch opustí
a dopadne do vody.

Slza splyne s řeky tokem,
nechá se strhnout, unášet bokem,
pluje daleko, dál než pomyslet stihne,
řeka s jinou řekou, další, s mořem splyne,
slza jemně si na hladině moře pluje,
cestu svou už dokončuje.

Slza k nebi stoupá jako pára,
pro lidské oko nyní není ani tenká čára,
není z ní vidět ani kousíček,
dokud nestane se z ní obláček,
obláček tvořený slzami všech smutků,
i slzami štěstí z dobrých skutků.

Slza v podobě kapky k zemi míří,
vzduch okolo ní jemně se víří,
letí dlouho, dobu nekonečnou snad,
zalije po dopadu květinu či sad?
Ne, míří na místo zcela jiné,
na to místo ji to táhne.

Slza míří do úst šťastné dívky,
dívky radující se v dešti, polykající kapky,
co myslíte, je to ta dívka, co slzu uronila,
že by se k ní její slza opět vrátila?
Nu, to už se asi nikdy nedozvíme,
že slza stane se znovu slzou, však jistě víme.
 


Komentáře

1 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 20. listopadu 2016 v 12:24 | Reagovat

Můj Bože, to je úžasně napsané! Konec je úplně faktastick a všechno! :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama