Život ve tmě

8. října 2016 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Marně se snažím otevřít oči dokořán,
marně se snažím vidět víc než temnoty chřtán,
mé oči už jsou doširoka otevřené
a mé zornice obrovské, roztažené,
vidím však stálou tmu, jen a pouze,
ať dívám se kamkoliv, krátce, dlouze,
ať dívám se kamkoliv, všude tma jen,
žiju život ve tmě, tohle já jsem.

Dál už nemohu, na kolena padám,
vzdávám se, oči zavírám,
co vidím, však překvapí mě,
to teprve v sobě jsem na samotném dně,
to teprve v sobě vidím temnotu pravou,
zžírá mne, ničí, činí mne chladnou,
kvůli ní stávám se zrůdou zlou,
díky ní stávám se však silnou.

Myslela jsem si, že žiju život ve tmě,
omyl, ta temnota je totiž ve mně.
 


Komentáře

1 knihovnameduse knihovnameduse | Web | 8. října 2016 v 18:23 | Reagovat

Krásně napsaná báseň. A je pravda, že tu neproniknutelnou temnotu nosíme v sobě.

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 8. října 2016 v 19:21 | Reagovat

Je to skvost - to co si dovedla,
tahle báseň se ti vážně povedla. :)

3 The Artemis Hunter The Artemis Hunter | Web | 9. října 2016 v 16:44 | Reagovat

[1]: [2]: Děkuji Vám oběma, moc si toho vážím,
však své myšlenky píši pouze, ani se nesnažím,
vychází to ze mne, já píši jen,
píši to, co diktuje mi má mysl či sen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama