Loutka noci

28. října 2016 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Nejsme svým pánem, jsme jen loutkou. Loutkou noci. Ve dne tak velcí a hrdí, v noci jen malincí, krčíme se v koutech, utíkáme před ní do říše spánku. Ale... Nebylo by lepší nechat se vést? Nestálo by za to zjistit, kam nás dovede?


Stmívá se, přichází má obava velká,
sleduji bezmocně, jak slunce mizí za zdmi svého hradu.
sleduji bezmocně, jak slunce zapadá,
místo něj měsíc, noci pán, převezme vládu.

Stříbrné nitky s oblohou svazují mne,
určují každý můj krok, můj pohyb,
hvězdy na nebi píší mi scénář dalšího dne
a já nabývám stále větších pochyb.

Stříbrná nitka mým tělem trhne,
doleva, doprava, nutí mne se podvolit,
má duše je srab, z mé hlavy zdrhne,
prázdná schránka hýbe se dle toho, jak tahá nit.
 


Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 29. října 2016 v 11:15 | Reagovat

jo tak přesně takhle sklíčeně se cítím... :-( ale jinak úžasně napsáno...Spřátelíš?

2 Smokie Smokie | Web | 31. října 2016 v 15:38 | Reagovat

Prej RÁDOBY veledíla... je to super! Přesně takhle se cítím každé ráno když musím vstávat. To je něco víc než depka. Myslím, že to zná každý student...

3 The Artemis Hunter The Artemis Hunter | Web | 11. listopadu 2016 v 17:05 | Reagovat

[2]: Děkuju moc. Já si sice nemyslím, že by to bylo něco extra, to opravdu ne, vlastně furt vidím tu neoriginalitu, píšu téměř to samé pořád dokola... Ale moc si toho vážím, opravdu díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama