Bez soucitu

21. října 2016 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Bez významu
Uplynula již dlouhá doba od oné myšlenkové noci, kdy se rozhodla pustit z hlavy jinou noc. Dobrá zpráva - jinou noc z hlavy opravdu pustila. Vzpomínky na ni se vracely málokdy a pouze ve zlomcích. Špatná zpráva - nepustila z hlavy pouze onu noc. Pustila kus sebe. Onu myšlenkovou noc se stala jinou osobou, jiným člověkem.


Čas pro ni pořád plynul pomalu, možná snad ještě pomaleji. Sny se jí také nevrátily. Stále se dívala na svět svýma zvláštníma očima, které se lišily od pohledů ostatních. Tak v čem byla jiná? To její zvláštní oči se staly ještě zvláštnějšími. Už se na svět nedívaly jako na velké fungující cosi s jistou fascinací, už jí okolní lidé nepřišli bizarní a pozoruhodní, chod života už nebyl přímá linie od narození po smrt. Ne, svět už pro ni nefungoval, byl rozbitý, lidé nebyli pozoruhodní, byli odporní, chod života nebyl přímá linie ale pouhý bod.
Svět byl jiný. To nutilo i ji, aby byla jiná. Z mlčenlivé dívky, která však nikdy nemyslela nic zle, se stala cynická pesimistka. Pořád toho moc nenamluvila, slova, která pronesla, se však změnila z povzbudivých a vlídných na zahořklé a snažící se bodat. Její duše již není tak čistá, nese hřích. Hřích, který by člověka dokázal přivést k šílenství tíhou viny. Ale ji vina netížila. Neměla ani nejmenší výčitky svědomí. Cítila radost, když zhřešila. Byla bláznem již dřív, nebo se jím stala, když spáchala onen čin.
Při vzpomínkách na hřích, kterého si tolik vážila, jí přeběhl ledový úsměv po tváři. Tohle je teď ona. Ledově chladná bez soucitu.
 


Komentáře

1 Starková Starková | E-mail | Web | 22. října 2016 v 20:19 | Reagovat

Hullo, lady Artemis, hlásím, že od této chvíle tě budu nepravidelně zde, na tvém blogu, stalkovat :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama