Pokus o creepypastu aneb nejlepší přátelé navždy

30. září 2016 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Pousmála se na ni. Seděli naproti sobě beze slova. Do té doby, než to ticho panující mezi nimi prolomila.


"Tak..." začala a pohled stočila pryč. Odmlčela se a mezitím si vyzula boty a vyhoupla nohy nahoru na pohovku k sobě. Ze stolku si vzala šálek čaje a tiskla ho oběma rukama. Její pohled mířil ven z okna. Pršelo.

"Asi bych měla vysvětlit, proč jsem se tak dlouho neozvala..." pokračovala trošku provinilým hlasem k osobě sedící bez hnutí naproti ní. Následovala další odmlka, tentokrát mnohem kratší.

"Víš, myslela jsem si, že na tebe zapomenu. Že když mám všechny ty přátele, bude to jednoduché. Bylo to pro mě těžké, když jsi..." nedořekla to. Polkla a napila se čaje.

"Jenomže oni všichni odešli. Nechali mě na holičkách, když jsem je potřebovala nejvíce. Ty jsi mě nikdy neopustila. Byla jsi tu pro mě vždy. A já... Mrzí mě to." sklopila mírně hlavu a rukávem si setřela slzu.

"Doufám, že mi odpustíš a přijmeš moji omluvu. Že budeme zase nejepší přátelé. Navždy." poprvé za ten rozhovor se podívala na osobu, která celou dobu mlčky seděla v křesle naproti. Na křesle byla položená kočičí lebka.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama