Rodinná dovolená 2016

17. července 2016 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Cesta kolem světa za pár článků
Jakožto člověk, co rád cestuje (teda, cesta sama o sobě je utrpení, ale ty místa pak stojí za to), jsem se tak nějak rozhodla psát sem svoje zážitky z cest. Pro případné čtenáře - budou to spíš rádoby vtipné blbosti s ne moc zajímavým spádem, prostě vypsání se a touhy to někomu sdělit, aniž bych tím oxidovala někomu v chatu. Zde rodinná dovolená 2016, možná sem hodím i něco staršího, to ale záleží na mé lenosti a tak.


V pozdních ranních hodinách dne odjezdu do neznáma jsem si řekla, že by bylo možná fajn se začít balit. To se mi dokonce včas povedlo - chci potlesk. A taky jsem to nebyla já, kdo něco zapomněl - chci znovu potlesk.
Po menších i větších zmatcích jsme tedy vyjeli na cestu, která bohužel trvala méně, než bych si přála. Setkání s majitelem chatochalupy, která se snažila tvářit hezky, jsem raději proseděla schovaná v autě. Přece jen by to vyžadovalo jistou komunikaci. S cizími lidmi. Nic pro mě.
Po prvním projetí se okolo na kole, kdy mě málem sežrali komáři zaživa, jsem si řekla, že ve večerních hodinách mě ven jistě už nikdo nedostane. Cizí postel vedle zásuvky a přístup na wifi se zdál přeci jenom jako lepší varianta.

No, cyklovýletu, při kterém jsem v tom horku vláčela jazyk po zemi i přes to, že jsem seděla na kole, jsem se stejně nevyhla. Výhody - žádní komáři. Nevýhody - všechno ostatní.
Vážně. Mé Fuckbookové rozhovory ten den nevypadaly vůbec, ale vůbec, dobře. Četla jsem nesmysly, psala jsem nesmysly, myslela jsem na nesmysly, byla jsem nesmysl, viděla jsem nesmysly, zdály se mi nesmysly...
Jo, konečně jsem usla. A to i přes fakt, že ten večer se k nám připojili bratranci s úmyslem strávit s námi zbytek dovolelené. Jeeeej! Ne.

Voda. Další den jsme jeli na vodu. Docela bych si přála, aby ve zdejších vodách lovili vodáky krokodýli a piraně, neboť bych se ušetřila bolesti celého těla, zejména v oblastech paží, psychyckého smíření se smrtí vyčerpáním a rupnutí nervů při snaze vysvětlit bratranci, jak se ta loď sakra řídí. A měla jsem puchýřek, bé. Prý tady to teče, říkal táta, prý se tu nenadřeš, říkal táta. Pche. Větší zábava to byla i se školou, kdy jsem sdílela loď s učitelem, který mě oslovoval "Čuňo", neboť jsem na byla na jeho vkus až příliš ukecaná. Ach, základka.

Pokud jsem si stěžovala na bolest celého těla, nevěděla jsem, co bude následovat ráno čtvrtého dne. Připadala jsem si jako obětí nepovedeného lovu šelmy zvané spánková paralýza. Nějak jsem se vyhrabala z té cizí postele a radovala se z bouřky a dešťů, které se nárazově oběvovaly od předchozího večera až do tohoto všude možně a hlavně nečekaně. Znamenalo to totiž jediné - dnes se přesouváme autem!
Až na nedůvěryhodné zaměstnance restaurace, kde jsme jedli (a kde měli zrcadla na zdech, wtf, kdo se na sebe rád dívá, jak jí?!), v podobě přespříliš nenápadné číšnice a přespříliš zvídavého číšníka, tento den proběhl celkem v klidu a já jsem si návštěvu pár měst (samozřejmě až po odtrhnutí se od mé famílie, za kterou by se styděly i gorily) celkem užila.
Jet na kole po pěší stezce je super nápad, žejo. Je to kratší, není tam tolik cyklistů... Haha. Nedělejte to. Ale nakonec jsme dojeli. Do Třeboně. Do rybí restaurace. Skvělej nápad, když půlka famílie ryby nejí. Ale koupit si čínský nudle, sednout si na zem doprostřed náměstí a poobědvat tam už byl trochu lepší nápad. A tak jsem se na chvilku i uklidnila. Na chvilku. Pak začlo pršet. To bych s radostí uvítala, ale když jste hodinu a půl cesty na kole od chaty, no... To už tak super nebylo. A už jsem říkala, že jsem si ještě m tomu skoro vyhodila kotník? Ne. No, tak jsem tak hezky navrhla, že pojedem vlakem, však vlaky jsou super a jezdí tam často. No, nejeli sme. Prý že to přestane. A hádejte, kdo si potom stěžoval, že jsme měli jet radši vlakem? Jojo, všichni. Najs dej, very indžojd.

Skoro až jsem nemohla uvěřit, že budu mít opravdu takové štěstí v podobě nicnedělání celé dopoledne a krátkého výletu autem odpoledne. Nuda, žádný krizový situace, žádný ztráty na životech. Teda, až na tu návštěvu mamčiný spolužačky z vejšky, kdy se obě bývalé žákyně chovaly jako puberťačky. Wtf, mami.

Tragédie v podobě dne šestého mi přinesla pouze další pitomý cyklovýlet, proklínání všech mně známých bohů, přemýšlením nad různými možnostmi sebevraždy a podobně. Nic zajímavého vzhledem k faktu, na jakým výletu jsem se nacházela. Jediný plus byla návštěva Schwarzenberský hrobky, která byla naprosto krásná a dokonalá a tak, ale myslí, že za ty nervy a dřinu na kole to nestálo. Autem by to bylo lepší, žejo? Jo.


Poslední den dovolené, jéj! Tedy, skoro dnem posledním nebyl, neboť si naši plánovali přespání u známých, díkybohu/díkyvesmíru/díkysigmovi/díky-dosaďte si, co uznáváte- se náš a jejich psi nesnesli a my byli "nuceni" jet domů. A taky jsem si hrála s jejich děckem. Nesnědla jsem ho a on mě taky ne, takže asi brý. Jsem mu sbírala poztrácené součástky lego stormtrůpra na parkovišti. Tříletej fanoušek Star Wars, so cool. Taky byla cool ta stromová stezka. Teda, stezka sama o sobě ne, ale chytrý kecy táty a strejdy. Kvízová otázka: "Kolik vrutů bylo na stavbu potřeba?" Jejich tipy: "Tak 5 až 6 tisíc." Reálná odpoveď: "1 milion." Kapku mimo. No, příjezd domů ve večerních hodinách, nuda, píšu toto velice záživné, zajímavé, vůbecnénudné a tak celkově sdělení.

No, tak jsem doma. A žiju. Za což bych chtěla poděkovat mýmu benzínu kafi, internetu, kterej tam povětšinou byl, a Sigmovi, kterýmu jsem si každou chvíli na něco stěžovala. Tři národní hrdinové, potlesk pro ně a to kafe pro Sigmu extra. Vivat Sigma. Vivat kafe. Vivat wifi.
 


Komentáře

1 Ainowa Ainowa | Web | 21. července 2016 v 10:34 | Reagovat

Jakýkoliv akce s rodinou jsou už předem odsouzený k pořádnýmu průseru. Vážně tě obdivuju za to, že jsi to (alespoň v rámci možností) přežila.

2 The Artemis Hunter The Artemis Hunter | Web | 21. července 2016 v 13:48 | Reagovat

[1]: Přesně tak. A mít přehnaně akčního tátu a bratra hokejstu je ještě horší, všichni chtějí furt sportovat. No, alespoň nám neupadl výfuk jako pár let zpátky. Celkově mám z našich dovolených zajímavé zážitky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama