Konec

Pátek v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Na koncích je špatné to velké loučení,
kdy víš, že už se nikdy nespatříte,
poslední objetí, poslední políbení,
bylo tak psáno, asi k sobě nepatříte.

Na koncích je horší, že umírá vše,
i věci, co zdály se být věčné,
nekoná se pro ně žádný pohřeb či mše,
všechno zdá se býti zbytečné.

Na koncích je nejhorší ten pocit prázdnoty,
kdy víš, že nečeká nic dále,
ten ničivý pocit nicoty,
co užírá tě stále.
 

Srdcový král

13. října 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Na tváři úsměv, v srdci žal,
však srdce své skrývá, srdcový král.

Po jeho království rozhlásit dal,
že dvorního baviče by si přál,
však ten, kdo by ho nudil,
o hlavu svou by se ochudil.
Setnout by ho dal.

Pátá várka

6. října 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby umělecká veledíla
Mé pseudobásnické střevo asi začíná umírat, ale to rádoby umělecké je pořád dostatečně živé na to, aby produkovalo další a další (často odfláklé) věci.
 


Objetí

29. září 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter
V zajetí
tvého objetí
strachy se krčím,
před kým, před čím?

Strachy i křičím,
jen ty víš před čím,
jen ty znáš můj strach,
co mění mě v prach.

V zajetí
tvého objetí
v bezpečí jsem,
můj strach nemůže sem.

Smutek

22. září 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Nebe je černý, hvězdy spí
a měsíc se ztratil na cestě svý.
Slunce je mrtvý, s ním i den
a tahle nekonečná noc není jen zlej sen.
Prázdná je duše, prázdnejší srdce
a nejprázdnější naděje, co kolébá tě sladce.
Smutnej je fakt, že já jen snažila se,
vylovit tě z vody žalu a neztratit tě v lese deprese.

Na dně s tebou být

15. září 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Ruku mou chyť
a na dno s sebou mě stáhni,
neprotestuj, nezačínej s "Vždyť...",
když tohle je mé přání.
Na dně s tebou být.

Nesnaž se mě chránit
už ani jeden den
a nesnaž se mě před zlem bránit,
když tohle je můj sen.
Na dně s tebou být.

Nejsi kouzelník, neodhalíš karty,
tak přestaň se snažit o zvrat děje
a radši mě polib na rty,
protože tohle je má naděje.
Na dně s tebou být.

Hledání ztracených věcí

8. září 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Odřená kolena z věčného klečení,
kdy při záchvatech brečení,
nepřestávám hledat tu ztracenou víru,
co zmizela jak v časovém víru.

Výčitky svědomí z dlouhého mlčení,
kdy při záchvatech brečení,
nepřestávám hledat ta ztracená slova,
co ráda bych vyslovila znova.

Puchýře na rukou od lopaty,
na sobě jen otrhané šaty,
nepřestávám hledat tam někde na hřbitově,
ztracenou lásku pohřbenou v masovém hrobě.