Čtvrtá várka

Včera v 14:45 | The Artemis Hunter |  Rádoby umělecká veledíla
Došly mi básničky, tak sem asi zase musím dát nějaké čmáranice.
 

Ta

16. června 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Rozdrásaný tváře od rovnátek,
modřiny na kolenou od pádu na led,
zlámaný nehty,
popraskaný rty,
po nocích píše špatný poesie,
texty krásnejch písní vyje,
po ruce knížka,
papír a tužka,
a stejně je vždy bez cíle,
beze snu a naděje.

Pocity

9. června 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Nejde mi kreslit, nejde mi psát,
chce se mi plakat a chce se mi smát.
Hystericky.
Nevím, kam jít, nevím, kam směřovat,
Snažím se do prázdna básní svěřovat.
Marně a chaoticky.
Chce se mi mluvit, chce se mi mlčet,
nezvládám víc, než jenom brečet.
Tupě.
Cítím se zvláštně a cítím se plně,
však zároveň cítím se smutně a prázdně.
Hloupě.
Já vlastně nevím, co čeká se ode mě,
mám jen ten pocit, že ležím na dně.
Propasti.
Nemám už sílu zkusit se zvednout či postavit,
nemám vlastně už ani snahu cokoliv napravit.
Prázdnosti.
 


Třetí várka

19. května 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby umělecká veledíla
Kdyby těch čmáranic bylo náhodou málo...

Štěněcí a kotěcí

12. května 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Kočka s duší štěněte
a vlk s duší kotěte,
skotačící spolu
na horské dráze -
nahoru a dolu,
vyjde je to draze,
až duše štěněcí
tělo kočky opustí
a tu duši kotěcí
pan vlk vypustí,
kočka dá se na útěk,
vlk započne lovit,
na vzpomíny nezbyde vděk,
nezbyde ani čas o život prosit.

Hranice

5. května 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Na tenké hranici mezi snem a noční můrou,
se ztracenou nadějí i ztracenou vírou,
kolísá a snaží se jít s lehkým vánkem,
snaží se usnout bezesným spánkem,
snaží se z hranice vysvobodit,
nenechat se sny uchlácholit,
nenechat se můrou vystrašit,
všechno se snaží rozprášit,
chce jenom usnout bezesným spánkem,
chce být tím statečným drakem.

Malá válka

28. dubna 2017 v 14:46 | The Artemis Hunter |  Rádoby literární veledíla
Tasit pomyslný meč,
napnout tětivu neexistujícího luku,
k vojsku svému mít povzbudivou řeč,
zavelet imaginárnímu pluku,
odrazit útok protivníka,
té armády příšer a bestií,
dobýt malé války viníka,
až jeho pěšáci zavyjí,
zařvou do rytmu hudby,
co pro ně smrt znamená,
však podle tvojí sudby,
pro tebe je vítězná,
pak tvé zbraně se rozplynou,
stejně, jako celý sen,
a ty pohlcen okolní tmou,
budeš čekat na prohru svou jen.